Ptá se chlapeček své blonďaté maminky: „Mami, co je to mozek?“
Blondýnka se zlobí: „Dej mi s těmi hloupými otázkami pokoj! Já mám v hlavě úplně jiné věci!“
„Zítra jedu na Havaj.“
„Hm, tam je to dobrý, když jsem tam byl naposled, byl tam takovej pěknej leteckej den, všude lítala letadla a měli i dobrý kouřový efekty!“
„Hele, a nebylo náhodou 8. prosince 1942?“
Obloha je zatažená, na palubu poprchává, a tak se všichni cestující stahují do útrob velké zaoceánské lodi, kde už je pro ně připraven program. Jeden pán přijde do baru, protlačí se zástupem a zděšeně se rozhlíží. Všude je nabito k prasknutí, že by ani špendlík nepropadl. Najednou se mu rozzáří tvář. Před sebou vidí volný stolek. Rychle se začne k němu prodírat.
„Tady to nemůžete obsadit, pane!“ zastavuje ho číšník.
„Proč?“ diví se pán. „Je to snad pro někoho rezervované?“
„Ne, ale tohle to je taneční parket!“
Proč si blondýnka nemůže udělat řidičák?
Pokaždé, když zavře dveře u auta, skočí na zadní sedadlo a začne se svlékat.
Banka, oddělení úvěrů.
„Zdá se mi, že pokud máte z čeho platit takovéto úroky a poplatky, tak vlastně úvěr ani nepotřebujete.“
Pán bydlí sám. Bolí ho v krku a vzpomněl si, že o patro níž bydlí lékař. Zvoní u bytu a přišla mu otevřít krásná ženská. Ptá se šeptem: „Je pan doktor doma?“ Dáma taky šeptem: „Není! Pojďte dál!“
Reklama: „Maminko, jak to, že máš tak hebké ruce?“
„Protože nádobí umývá tatínek!“