Ptá se blondýnka blondýnky: "Proč

Ptá se blondýnka blondýnky: „Proč jseš tak smutná?“
„Ale, končí mi moje oblíbená telenovela.“
„A jak se jmenuje?“
„Tři životy Sofie.“
„To je náhoda, na tu jsem taky začala koukat. A proč myslíš, že by už měly Tři životy Sofie končit?“
„Dneska dávají třetí díl.“

Náhodné vtipy

První školní den na americké střední

První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?“
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.“
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?“
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.“
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!“
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!“
„Kdo to řekl?“ zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.“
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!“
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!“
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.“
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!“
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!“
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.“
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!“
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.“
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!“
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.“

"Na našem ministerstvu začínáme

„Na našem ministerstvu začínáme nesmlouvavě zavádět úsporné opatření,“ oznamuje ministr zemědělství z televizní obrazovky.
„To jsem zvědav,“ povídá smutně rolník Cibulka, „kolik to nás, poplatníky, bude zase stát!“

"Lorde, nezlobte se, že se ptám, ale

„Lorde, nezlobte se, že se ptám, ale všiml jsem si, že vždy, když jste s vaším sluhou, mluvíte o lady jako o naší lady a když s vámi náhodou sluha není, zmiňujete se o vaší lady. Mohl byste mi to vysvětlit?“
„Ale nesmíte to nikomu prozradit, drahý příteli.“
„Budu mlčet jako kámen, lorde. To se spolehněte.“
„No dobře. Věřím vám, drahý příteli. Poslouchejte, mám s Žánem takovou dohodu - ve dne je lady moje a v noci jeho. Avšak pořád nechápu, proč o to ten hlupák tolik stál, když lady přes noc stejně jenom spí?“